Seznamy úkolů a plánování

Neříkám, že mám v životě všechno naplánovaný. Ono to ani nejde. Ale plánování mám ráda. Vždycky se stane něco, co Vám plány prostě a jednoduše překazí. Ať jde o cokoli. Proto je fajn mít sepsaný „check list,“ kde je vše přehledně vidět a případné změny pak nenadělají takový chaos v přeorganizovávání si času/ úkolů. Je fajn mít vytyčený jednotlivý úkoly a čas, kdy je potřeba, jaký z nich splnit.

Já si například letos vytvořila takovej check list zkouškovýho období. Nevím jak to správě nazývat, tak se chytám amerikanismu check list. Nicméně každý si to může nazvat, jak sám uzná za vhodné. Vždycky jsem měla ráda ve věcech pořádek, ale nikdy jsem si nevytvářela to do listy, seznamy přání, seznamy úkolů a jiné. Nějak mi přišlo, že mi to zůstává v hlavě, a proč teda ztrácet čas nějakou tvorbou seznamů. Ovšem opak je pravdou a letos můžu na svém příkladu dokázat, že to funguje.

Vzala jsem si jednoduše obyčejnou A4 a postupně jsem si na ní vypsala všechny předměty, které v průběhu letošního zimního semestru musím splnit. Pod každý předmět jsem si vypisovala jednotlivé úkoly, které jsou nutné splnit. Ke každému úkolu jsem si přiřadila i datum, aby bylo jasné, kolik mi ještě zbývá času. Každý úkol měl na druhé straně papíru svojí kolonku, kam jsem si psala po jeho splnění HOTOVO. Plus jsem si k tomu lepila puntíky, ale to už je jen nějaká osobní deformace.

Kromě puntíků jsem si svůj seznam úkolů polepila washi páskou a pár samolepkama. Není to úplně vzhledný, když se na to člověk pak na konci podívá, ale blbec jsem si to nalepila na zeď, abych to měla na očích. Ale pak mi úplně nedošlo, že se na to nebude úplně příjemně psát. Takže podle toho pak výslednej seznam úkolů vypadá.

Takže předměty s jednotlivými úkoly, zápočty a zkouškami jsem si zapsala a stačilo je postupně plnit. Netušíte, jak osvobozující pocit to byl, když jsem si konečně mohla nalepit první puntíky a zapsat hotovo. Neskutečný. Když byly zápočtový úkoly splněný, bylo potřeba nechat si uznat a zapsat zápočty. To byl další bod, kdy mi přibývaly puntíky a hotovo. Když byly zapsaný i zápočty, už na mě jen svítily zkoušky. Asi nejtěžší cesta k oranžovýmu puntíku. A po každý splněný zkoušce, jsem si ten předmět orámovala. No jasně orámovala, jakým stylem.  Ale to jsem už vysvětlila o odstavec výš. Nakonec jsem byla prostě ráda, že jsem to zvládla a grafika šla stranou.

Takže zkoušky jsem letos vyřešila tak, že jsem se „hecla“ a zapsala jsem se na všechny možné předtermíny, hned jak jsem se o nich dozvěděla. Můj případ by v normální situaci byl takovej, že bych se stejně flákala a čekala, až dorazí řádný zkouškový a pak bych panikařila a plašila, že nestíhám. Tak místo flákání, jsem zvolila těžší cestu. A to tu, donutit se učit, až nehezky brzo.

Jenže můj seznam úkolů byl neúprosnej , a když tam zářilo to datum 19. Prosince, nedalo se svítit. Tak jsem se začala prostě učit. Nejhorší je fakt se dokopat a sednout si k tomu. Pak už to jde samo. Což je situace, kdy tyhle seznamy a předtermíny u některých lidí prostě nezískají pochopení. Což naprosto chápu. Nicméně moje svědomí a touha po puntících mě hnaly dál.

Fakt nevím, čím a jak se mi to podařilo, ale všechny zkoušky jsem dala na poprvé. První týden zkouškového ještě ani neskončil a já jsem měla hotovo. Přisuzuju to prostě těm seznamům, jinak to není možný. Vždycky jsem se s tím patlala, nezažila jsem nějaký volno. Ze zkouškovýho jsem rovnou navazovala na letní semestr a určitě ne s čistým štítem. Vždycky se objevil předmět, který jsem si přetahovala do letňáku. A tak se stalo, že mi můj seznam úkolů zachránil zkoušky a ukázal mi, jak je fajn překročit svou komfortní zónu. Ono se to vyplatí.

Vytyčení jednotlivých dat, do kterých bylo potřeba splnit úkoly na zápočty je hodně důležitý. Nicméně pro mě to není moc směrodatný. Jsem takovej ten „šprťák,“ co chce mít vše hned rychle za sebou, aby pak měl pokoj. Nerada dělám věci na poslední chvíli.

A když mi zafungoval seznam úkolů, možná se jednoho dne vrhnu i na seznam přání a uvidíme, třeba zafunguje i toto.