pondělí 30. ledna 2017

Ideální den (a když už, tak pro všechny)

Určitě každý sem tam dělá to, že si ke konci dne rekapituluje v hlavě to, co vlastně stihl udělat. Třídí si tak myšlenky, probírá se úkoly do budoucna a prostě tak nějak shrnuje svůj den. To právě dělám já. Potom si srovnávám představu ideálního dne s tím, co jsem právě prožila. A tím nemyslím ideální den někde u moře, v ruce drink a nad hlavou sluníčko. Tím myslím běžný den, co je spojený i s běžnými starostmi (nákupy, úklid, úřady, doktoři).

🍵

Ráno musel Lukáš k zubaři, a protože jsem to prostě já, šla jsem mu dělat doprovod. Podle mě, každý kdo jde právě k zubaři, nemá po cestě k němu, vůbec klidné myšlenky. Natož příjemnou cestu. Samozřejmě jsem to nejprve navrhla, jako jednu z možností, že mu tedy budu dělat společnost. Kdyby chtěl být sám, se svýma chmurnýma myšlenkama na zubaře, pochopila bych to. Nicméně mou nabídku přijal a já ho zvesela doprovázela. I když při prvních krocích z domu ven, jsem drobátko zalitovala. Ranní mráz, je prostě ranní mráz a rozhodně se nejedná o nic příjemného. Není to nic, co člověk chce zažít hodinu po tom, co opustil nejvyhřátější místo na světě a to postel.

 🍵

Dle mého názoru je mou výhodou to, že se v celku jednoduše dokážu zabavit kdekoli, kde se vyskytnu sama. Většinou sebou tahám nějakou knížku, takže tím je nuda zažehnána stoprocentně. Kdyby se náhodou stalo, že nemám knížku nebo jsem jí právě dočetla, mám pořád telefon. Doba internetu poskytuje mnohé výhody a jednou z nich je jakékoli vyhledávání informací. Nikdo z nás není vševědoucí, takže i touto cestou se dá nuda zahnat docela solidně. Pokud by nastal okamžik, kdy se mi mobil vybije, i tady se dá najít řešení. Záměrně nezmiňuju situaci, kdy si zapomenu mobil doma, protože to prostě u mě nehrozí. A kdyby přeci jen k takové situaci došlo, měla bych dost práce s úvahami nad tím, co se mi stalo, že jsem ho nechala doma. Takže to by byl mobil a knížka. Když dojdou i tyto dva zdroje, pořád jsem vlastníkem toku myšlenek a s tím se dá taky pracovat. Taky se vždycky nacházím v nějakém prostředí, že. Každé prostředí sebou nese nějaké předměty. Pokud prostředí předměty neobsahuje, je na místě úvaha, proč se tam předměty nevyskytují. No já myslím, že mnohým už to došlo, prostě já si vždycky něco najdu.

 🍵

Zubař proběhl v celku rychle a další zastávkou byl úřad. I tady si myslí, že lidi nemají úplně nadšený a pozitivní myšlenky. I kdyby člověk šel na úřad řešit nějakou radostnou situaci, pořád jsou tu ty fronty a lejstra a vůbec. To se ještě nezaobírám situací, na jakém úřadě se řeší radostný věci. Takže i na úřadě jsem byla (snad) dobrým společníkem.

 🍵

Když Lukáš zmizel v jedné z místností, vytáhla jsem knížku a čas utekl, jako voda. A protože všechno šlo nějak rychleji, než jsme očekávali a vše dopadlo dobře, šli jsme si dát kávu. Posadili jsme se u jednoho ze stolků a povídali jsme si. Vzhledem k tomu, že bylo něco po desáté hodině a lidí bylo všude celkem dost, bavila mě představa toho, co tu vlastně dělají. Proč nejsou za svými pracovními stoly, pásy, stroji nebo kdekoli, kde je působiště jejich práce. Jak to, že mnoho z nich má čas na to, obsadit veškeré kavárny, které se v obchodním centru nacházejí. Jak to, že z mnoha obchodů už vycházeli lidé s plnými taškami nákupů. Tím myslím především oblečení. Bavilo mě v klidu sedět, pít kafe a povídat si. Sledovat ty davy proudících lidí nebo ty páry sedící u stolečků s kávou, jako my. Užívat si tu chvilku, kdy se po nás nic nechce, kdy nás čas netlačí a kdy prostě jen tak jsme a třeba se bavíme o tom, co bude.

 🍵

Po kávovém sedánku jsme se pomalu vydali k domovu. Já jakožto bláznivej sledovač aplikace Lidl jsem věděla, že dnes bude nová akce obsahující domácí overaly. Mně se tam jeden ukrutně líbil. Ovšem nestál mi za to, abych ráno před sedmou byla nastartovaná u vchodu, ale tak nějak jsem věřila, že když se tam v průběhu dne ukážu, nějaký na mě zbyde. To se taky stalo. Zbylo jich na mě opravdu mnoho, tak na co stěžovat. Ovšem nezbyly ve velikostech, které bych si představovala, jako ideální. Takže všichni skřítci se ráno vydali pro overaly velikosti xs a já se mám asi zamotat do velikosti M. Případně L, budu-li si přát. Tak jsem si to oddupala a odfuněla k pokladně. Můj relativně spokojeně začínající den měl první mráček. Ano i to se stává, někdy to nevyjde tak, jak má. Trapas.

 🍵

Doma jsem si dala oběd a trošku truchlila nad svým oparem, který se mi ráno vyklubal na rtu. Chápu, že to není nějaká světová krize, ale kdo trpí na opary jako já, určitě mi dá za pravdu, že to je jedna z věcí, který ráno prostě najít nechcete. Po obědě jsem se vydala s kamarádkou do města pro pár praktických věcí do bytu, jakými je například mop, koště nebo odkapávač na nádobí. I tohle jsou věci, které člověk k životu potřebuje. Asi to není tak zábavný, jako kdybych napsala štěně, ale prostě takovej je život.

 🍵


Teď už jsem doma a právě si takhle přemítám celý den. Neměl by tak vypadat den každého? Tím nemyslím přesně krok po kroku, ale tak nějak v klidu si dělat to svoje. Ráno v klidu vstát, dát si kafe nebo čaj. Potom se vrhnout na nějaký ty nutnosti nebo něco, co je třeba udělat. Proložit to pohodovým rozhovorem u kafe nebo u jídla, a potom prostě pokračovat ve svém dnu. Aby každý dělal to, co ho baví. A když ho nic nebaví, tak aby měl možnost hledat to, co by ho mohlo bavit. Ne se hystericky rvát davem, honem ať něco stihnu a vlastně to něco, co potřebuju stihnout, mi ani neudělá radost, protože to bude radost někoho druhého. Není ale sen, vstát tak nějak rozumně (dle úvahy jednotlivce), třeba je pro někoho sedmá hodina moc brzo, tak ať vstane třeba v poledne. Ne se plní vzteku hrabat z postele už ve čtyři ráno, abychom se šli někam ještě víc vztekat. Já vím, že to je asi nereálný, ale sen o fajn dnech, je snem o fajn dnech. A ty by si přece zasloužil každý ve chvíli, kdy je bude chtít. Ne ve chvíli, kdy mu to někdo dovolí. Ukončuju to možná trošku hlubší myšlenkou, ale každý si v tom může najít to své. Já si dnes to své našla. Snad se to povede i Vám. :) 

Žádné komentáře: