Lesní procházka

Ačkoli se někomu může procházka o samotě zdát jako dost podivná činnost, já s tím problém nemám. Nevadí mi, jednou za čas, sebrat foťák a jen tak se v tichosti procházet. Samozřejmě by pro mě bylo příjemnějším zpestřením, mít sebou čtyřnohého kámoše, avšak toho zatím nevlastním, tak si musím vystačit sama.  

Nedávno se mi o místě, který je zvěčněný na první fotce zdálo. Takže moje kroky nejprve směřovaly sem. Už jsem tu nebyla hodně dlouhou dobu, takže nevím, kde můj snovej mozek vyštrachal vzpomínku zrovna na tohle místo. Ale nedalo mi to a šla jsem se sem podívat. Změny, které mi sen v hlavě vyplodil se ve skutečnosti na místě neodehrávaly. Byla jsem ale ráda, že jsem si to mohla alespoň ověřit. 

Fotka číslo dvě až čtyři znázorňují (podle mého) nejhezčí místo z celého lesa. S družinou jsme sem chodívali na procházky a ještě dříve se školkou, zamykat na podzim les. Ano, na podzim je to prostě potřeba. 😝 Ulicemi se pomalu táhne houf dětí, doprovázených rodiči, případně jinými příbuznými, kteří se slavnosti chtějí zúčastnit také. Každé dítě pevně svírá svůj blikající lampionek. Všichni se natěšeně nechávají vést průvodem až k tomuto místu, kde se slavnostně pronáší "zamykací" básnička. Paní učitelka, jakožto nejpovolanější "zamykač" lesa otáčí na závěr zlatým klíčem a je hotovo. Všichni plní emocí tleskají. Když všeobecné nadšení pomalu opadává, průvod se otáčí a děti plny nadšení z dobře zamčeného lesa, odchází domů.  

Potom následují fotky s vyhlídkou. Není to teda vyhlídka, za kterou by sem jezdily davy turistů, ale příjemné místo to každopádně je. Dále následují fotky snad jediného domu, který se na této straně lesa nachází. Takhle za bílého dne je to moc pěkný, ale v noci bych se tam asi zbláznila strachy. Nicméně obyvatelé zmíněného domu jsou v pohodě a v létě tu prodávají med. A potom následuje už jen pár fotek rostlin z blízka.

Tak jestli máte chviličku, pojďte se projít se mnou. :)